Novinky

V minulém roce jsem promarnil čas, kdy se dá v našich lesích vidět jeden z nejkrásnějších obyvatel hmyzí říše - Roháč obecný. Kamarádi narozdíl ode mě vyrazili a pořídili skvělé úlovky. Proto jsem si dal do kalendáře termín a letos se tohoto fotolovu už i zúčastnil. Je to fajn, když máte kolem sebe lidi, naladěné na stejnou vlnu a to je pořídit zajímavé fotky. Michal Dobeš (www.michaldobes.com) je specialista na přírodu, kamarád Quido a já jsme všestranci, kteří nepohrdneme ničím zajímavým, pokud je to portrét, glamour, akt nebo reportáž včetně té sportovní.

Výhoda (a mělo by to být pravidlo) je zjistit si o Roháčovi vše potřebné. Těžko na něj narazíte v mladém lese, u nás žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice.

U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích. (zdroj : Wikipedia)

Po příjezdu na lokaci jsme se vydali hledat náš objekt zájmu. Prohlíželi jsme kmeny a modlili se, abychom našli nějakého samce v nižší výšce, kam bychom se mohli dostat s foťáky. Tady se poznalo, kdo z nás má zkušenosti, protože Michal najednou řekl "Hele,sršeň!" a skutečně, v malé dutině stromu byla Sršeň obecná (Vespa crabro ). Vůbec nechápu, jak ho mohlo napadnou mrknout se dovnitř. To je ale poznat rozdíl mezi fotografem zvířat a portrétistou laughing Pořídili jsme fotky a razili dál hledat brouka. No, nezdá se to, ale není to zase tak jednoduché. Byť Michal prohlásil, že stačí najít prvního a pak už víš, jak na to. A tak jsme hledali a hledali a zkrátím to : prostě ZASE ho našel první Michal tongue-out .

Na a tak jsme se tam ještě párkrát v různém složení a čase vrátili a pokaždé jsme našli. Jsou to úžasná stvoření. Nejvíc se jich našlo při největším dusnu, asi se chtěli podívat, co za idioty se to plácá po lese. Všude samej komár a pak takový ty hajzlíci prťavý lítací, co vám drze zalezou do uší i očí nebo nosu - prostě paráda  .... No a večer kolem deváté, když už fakt nebylo světlo na focení, to teprve začal tanec. Samci vylétli ze všech děr, škvír a kutlochů a hledali samičky, aby naplnili poslání ........a slovy jedné dámy kinematografie "zdechli". Jo, matka příroda to tak chtěla a tak to má.

Tak zase příští rok, letos je už nechám být a připravím se na tesaříky. Když pánbůh dopustí a budu mít štěstí. A čas.

Ahoj.