Plochá dráha. Motosport, který mě vždy lákal, i když jsem se jak malý kluk motal spíš kolem motokrosu. Za to můžou mí rodiče. Máma tam prodávala ve stánku pivo a párky a já je nosil jezdcům. Dostával jsem za to samolepky a propocený rukavice :) Ale nikdy jsem nebyl na ploché dráze, nikdy mě tam táta nevzal .... A bohužel,

Zima 2017 - 2018 byla taková všelijaká. Hlavně ale NEbyla - tedy u nás, v nížině. Těch pár dní v únoru nestálo za řeč. Ale všude kolem mě jsem slyšel, jakej je hnusnej mráz ... Lidi už blbnou, pomalu by se divili, že v zimě mrzne. Mě naopak bylo velice dobře, i když to přes kalhoty štípalo. Miluju ten zvuk, když se plovoucí led tříští o mostní

S krásnou, empatickou a vynikající slovenskou fotografkou Katkou Grajcarikovou jsem poprvé začal komunikovat před cca 2 lety díky Facebooku. Okamžitě se mi její fotky zaryly pod kůži, byl to styl, který jsem se dlouho snažil vytvořit, ale pořád mi to nějak nešlo. Nemohl jsem přijít na určité součásti plánu svícení, aby to bylo prostě to, co

Nabídka nafotit práci šperkařky Andreji Capákové přišla jednoho večera telefonicky při nějakém přiblblém filmu v TV. Nejdříve jsem byl trochu zaskočený sdělením, že na to mají super kočku modelku, ale trošku je jen problém s časovou vytížeností. Nakonec se fotilo v atmosféře pohody a uvolněné atmosféry. Paní Jana Trojanová je každým

Na konci září jsem měl možnost se poprvé podívat do Národního parku Saské Švýcarsko. Karel mě sice fikaně večer před tím nalákal do hospůdky na malé občerstvení, nicméně po třech hodinách spánku jsem vstal a nastoupil do přistaveného auta. Byly 4 hodiny ráno, mlha a my vyrazili na cestu na Schrammsteinaussicht.

Je to tak. Doba je taková všelijaká, lidé jsou na sebe spíš hnusní než "v pohodě" .... Myslím lidi, kteří se neznají - jasně že s kamarády jste v pohodě většinu času. A ten stres doby a špatný vztahy se na nás podepisují, pokud je necháme, čím dál tím víc. Pak slyšíte jen samý "mám depréze", "jsem mimo" ... a nevím co ještě. Přitom lék existuje.

Další z focených svateb se odehrávala v Praze. Bohužel byly komplikace, které nakonec neumožnily provést focení v prostředí, které by novomanželům lépe vyhovovalo a tak se muselo improvizovat v místě.

Jestli něco může o kytkách říct mužskej, tak já říkám, že mám rád slunečnice a kopretiny. Mám je rád pro jejich jednoduchost a eleganci. Nemají nic složitého, žádné okvětní lístky jako orchideje, růže, ani nejsou "nabubřelé" jako jiřiny, gerbery .... Prostě jsou jednoduché a já mám rád jednoduchou krásu, design. Jediné, kde vítám trochu složitější vzor je šedá kůra mozková, tam beru i víc jak tři závity.